Vlk z Gruntu

30/04/2026

Máme dnes spoustu kvalitního masa z farem.Máme kuřecí ,hovězí ,vepřové králičí, Lososa a Tresku.

29/04/2026

Tak jsem ten Hermoš štrejchl Hot Piri papričkama 🙂

29/04/2026

Chlebíčky a pomazánky. Tvarůžková, vajíčková,drožďová, řepa křen a retro pařížák.

28/04/2026

Strouhám tvarůžky. 😀

28/04/2026

PŘIJELI KRÁLÍCI !!!

27/04/2026

Strašně závidím dneska těm mladým cool chlapům, kolik mají v tom dnešním světě báječných možností a příležitostí.
My retro muži se nezmůžeme na nic jiného, než chodit pořád postaru do rachoty a dokonce si neumíme peníze vydělat ani nějakým trendy způsobem na internetu.
Třeba natáčením skvělých videí o tom jak kadíme v lese, nebo natáčením skvělých videí o hejtování těch, co kadí v lese, anebo detektivní blog o tom, kdo se zase Kuwa vykadil v našem lese.. no prostě místo natáčení s*xy videí a dělání cool předváděček na nějaký ten chutný polotovar s patnácti "Éčky," nebo akumulátorový příklepový růžový kartáček na zuby, musíme furt něco vzít do ruky a něco s tím udělat, aby z toho něco bylo.

To přece dneska už vůbec není cool, tvářit se, že jsem sedřenej, chlap, co živí celou rodinu, nosí domů z venku prachy, loví divokou zvěř, aby bylo co ž**t a nepřátele a naopak moc velké přátele vlastní ženy odhání od domovních dveří dubovým kyjem.

Moc dobře si uvědomuju, že tím už dneska nikoho neohromím.

Prostě jsem jen další retro Neandrtálec, co se nikdy nepřehoupl do toho krásného nového světa v dvacátém prvním století. Chápu, že taková budovatelská fotka jak vzadu za Gruntem krájím patnáct kilo cibule na nějakou tu pomazánku v zapatlaným triku a děsný zástěře dneska už moc lajků na Facebooku nenasbírá.

Někdy mě to deprimuje, že nedokážu žít moderně, mladě. Postavit se stereotypům, drze se vysmát konvencím a všem zavedeným cliché a zachovat se jako trendy moderní muž 21 století a třeba jít s dítětem na mateřskou dovolenou.

Dítě bych si totiž udělat snad ještě dokázal, vždyť na kole jsem už taky pár let nejel a troufnu si tvrdit, že jsem starý, zkušený cyklista. S tím děláním dětí to nemůže být přece o moc těžší!
Prostě stejně jako na kole. Poctivě se nahrbit, pravidelně dýchat a v rytmu se pravidelně pohýbovat. No a pak už je to brnkačka, až se to ženě narodí.

Možná se ptáte, proč zrovna bych chtěl zkusit jít na mateřskou, ale to je vidět, že s tím buď nemáte žádnou zkušenost, anebo, že jste to vzali za špatnej konec.

Mateřská je přece strašně fajn a s*xy a když jste chlap, tak dvojnásob. Třeba právě pro tyhlety pádné důvody:

1. Můžete o tom psát vtipnej blog, jako to kdysi dělal pan Landsman. To prostě musí číst každej. Trouba na mateřské, týrající lehce své dítě svým diletantsvím a dítě týrající svého marně se snažícího fotříka je prostě strašně s*xy téma. Ženy to milují, když se můžou pravidelně obden ujistit o tom, že my muži jsme jen přitroublí suchozemští delfíni s pindíkem, co jim nesahají ani po kotníky.

2. Když už budete prudit s tím blogem zaručeně se dostanete i ke Krausovi do Uvolněte se prosím. Teda samozřejmě jen v tom případě, že dokážete i kojit.

3. Můžete z dítka odpovědně vychovat profesionálního hokejistu, nebo geniálního klavíristu, topmodelku, nebo slavného seriového vraha, o jehož paměti se budou rvát všechny americké televize a nebudete se muset už nikdy vrátit do tý starý práce. Jen to prosím nepopleťe, profesionální hokejistka, ani špičkový topmodel vás totiž asi celou rodinu neuživí!!!

4. Můžete na prcka na dětských hřištích balit ostatní unuděné a otrávené matky. Dítě je totiž skoro tak dobrý prostředek k navázání drobného flirtu jsko pes. Navíc, když jste tlustej jako já, dáte si prcka před pupek do takový tý hadry, co se v nich nosí mimina na hrudi a skvěle tak zamaskujete špeky.

5. Další důvod je, že se můžete zaregistrovat na Mimibazaru. Tam to fakt žije, nikde nenačerpáte tolik inspirace a neseznámíte se s tolika zajímavými ženami jako právě tam. Navíc tam můžete zbohatnout v úžasných nelegálních loteriích, které tam jedou jako čert. Nebo tam můžete rozjet vztahové poradenství a Love coaching.

6. Nemusíte na sebe moc dbát a tolik řešit hygienu . Nějaký ten flek na triku, nebo okousanej rukáv, ukroucenej knoflík nebo zbytky jídla ve vousech, svedete hravě na své temperamentní dítě.

7. Nemusíte předvádět skoro žádný s*xuální výkony. Jste přece na mateřský, to snad musí pochopit i vaše žena ne?

A tak dále a dále....... Je samozřejmě těch důvodů, proč jít na mateřskou ještě mnohem víc!!! Ovšem to bych tady musel vypisovat na ještě další dvě, nebo tři stránky.

Kdo by však v dnešní době ale vůbec četl několikastránkový blog, který navíc ani nenapsal žádný cool trendy chlápek na mateřské s chlapeckým úsměvem, metrem devadesát a klučičáckou čupřinou hustých vlasů, trčící vyzývavě do prostoru, ale jen starý nemoderní trouba, co musí jít zítra zase makat do práce.

Ach jo, já jsem prostě Tyranosaurus!

27/04/2026

Včera jsem s vydatnou pomocí přítele svojí dcery udělal novou terasu. Udělali jsme to prostě jednoduše, koupili moderní venkovní keramické dlaždice a položili do kameninového lože, přičemž jsme použili i starší dlaždice, což nám přivodilo velké problémy, protože byly prostě o pár milimetrů větší. Ale dopadlo to dobře, zametli jsem kamínky, kterými jsme vyplnili spáry a hrdě očekávali pochvalu od manželky. Nic se nedělo, paní Vladimíra vařila doma a na novou terasu se ani nepodívala.
My muži jsem ale jako Pavlovovi psi a celý život žijeme v podmíněných reflexech a tak za uskutečněné dílo očekáváme pochvalu, dokonce se mi chce říct, že částečně jsem vlastně na světě jen pro pochvalu žen a tak jsem poobědval a a přihlásil se.

"Máme hotovou tu terasu, půjdeš se podívat?"

Paní šéfová naší domácnosti dala ruce v bok a vyšla na terasu. Kritickým zrakem skenovala dlaždice, svým kalibračním očkem ohmatávala jejich hrany a zaznamenával každou drobnou nerovnost, nožkou zkoumala jestli se náhodou dlaždice nehýbou a tvářila se podobně jak madam Schullerová, když přebírala ministerstvo po Zbynďovi z ODS.

Spolupracovník Filip se vyděšeně evidentně houstnoucí atmosférou nenápadně vypařil do prvního patra, čekaje drsný verdikt, já jsem zůstal statečně s hlavou vztyčenou stát ve dveřích na terasu, jak vrátný v bordelu o půl čtvrté ráno a čekal co bude.

"Co teda na to říkáš?" Odkašlal jsem si nervózně.

"Nooo....je to tak na devadesát pět procent." Zasadila manželka nemilosrdnou ránu.

"Ale...... my nejsme profesionální dlaždiči a zedníci Vlaďko, já myslím, že na prodavače rohlíků a Pizzaře je to uděláno slušně ne?"

"Je to moc šedé, nechápu proč jsi mě nevzal s sebou na výběr."
"No ale je to tak na devadesát pět procent stejné jako ty starší dlaždice, proto jsem vybral ty nejpodobnější."

"No dyť říkám.... je to dobré tak na devadesát pět procent."

Tak jsem si jen smutně povzdechl a zalezl do baráku.
Prostě nejsem stoprocentní no.

A já vlastně už ani nechci být stoprocentní, chtěl bych vidět, který stroj je po padesáti šesti letech provozu stoprocentně výkonný a funkční?
Celý život jsem se snažil být na špici, nejlepší, nejsilnější, nejrychlejší a neúspěšnější, ale už prostě nechci. Ten flek cvoka, co ostatním rozráží vzduch a všechny za sebou táhne, rád přenechám těm mladším.
Těším se až si na terasu v chladném zimním ránu vylezu zachumlaný do bundy, od huby se mi budou dělat obláčky vlhké páry, vezmu do dlaní čaj a budu se hodinu kochat takovou nepodstatnou nedokonalostí jako je ojíněná větvička ostružiníku a veselý Kosík poskakující po zmrzlé šedé zemi při hledání něčeho k snědku.

Od huby se mi bude kouřit, sladký čaj mě bude hřát v žaludku a já budu ztracen v čase, mimo hlavní závod, mimo běh dějin, jen tak lelkovat a užívat si toho, že ještě pořád jsem.

Budu si s hřejivým pocitem v srdci, ten svůj kdovíjak ještě dlouhý zbytek života, užívat na poctivých, devadesát pět procent....

A jak to máte vy? Žijete furt na tisíc procent? ?

24/04/2026

Dneska jsem byl besedovat a číst svoje knížky v malém městě Holice kousek od Pardubic.
Já to už předem tušil, že to nebude mít standartní průběh. Čtení v pátek navečer, venku teploučko, to asi moc lidí nepřijde a taky nepřišlo :-D
Jel jsem tam dvě hodiny a nebyla to moc prima cesta, po dálnici jen malý kousek.
Když jsem přišel do sálku, kde se mělo číst, byla tam pouze jedna starší paní, tak jsem si povzdechl a sedl si ke stolečku, pak přišla druhá starší paní a pak třetí a čtvrtá. a to bylo vše :-D
Ta třetí paní říkám těm dvěma:

"Je tady dneska ta beseda o beduínech?" A já už se málem začal smát.

Jak to slyšela ta čtvrtá paní, prohlásila:

"Já nevím, co tady dneska je? Fakt nevím."

A ta první jí říká:

"No a proč sem teda chodíte, když nevíte na co?"

A ta čtvrtá: "Mně je to paní jedno, já chodím na všechno!"

A já nevěděl, jestli se mám rozběhnout proti zdi a rozbít si hlavu, nebo se mám začít smát. Naštěstí pak přišly ještě aspoň dvě dámy knihovnice, tak nás bylo sedm.
V tom okamžiku, mě ale nenapadlo nic lepšího, než se zeptat:

"Dámy promiňte, můžu se vás zeptat a a četly jste ode mě vůbec někdy něco?"

Načež všechny začaly vrtět hlavou, že ne a ta druhá říká:

" Nečetla, já vůbec nevím, kdo vlastně jste?" :-D :-D :-D

Já měl v tom okamžiku pocit, že natáčíme druhý díl Hoří má panenko.

No ale něco jsem přečetl, hezky jsme si popovídali, dámy knihovnice byly moc milé a já prostě zase dostal svoji další lekci pokory. Vlastně to bylo takové hezké komorní a mohl jsem aspoň děvčatům každé na rozloučenu podat ruku a rozloučit se osobně a pak jsem jel zase ty děsný dvě hodiny domů.

Vyprávěl jsem to po telefonu Vlaďce a ta mi řekla, že nechápe, že se na to nevyseru, ale já mám prostě takové malé lidské chvilky rád i když se to prostě občas tak úplně nepovede, jak bych si přál.

Aspoň se můžu dál ušklíbat pod vousy až mi zase někdo bude věšet bulíky na nos, jak jsem slavnej.
Já a holky z městečka Holice přece víme jak to doopravdy je!

Těm Beduínům nesahám zcela jistě ani po kotníky :-D

P.S. To je tak ,když je člověk nekvalifikovaným pomocným dělníkem české literatury :-D Budu se muset víc snažit :-D

24/04/2026

Někdy si ze mě moje čtenářky snad dělají srandu, já tomu říkám daň za okresní slávu.

Evča z Vinohrad: Milý Vlku, strašně ráda čtu tvoje veselé příběhy, děláš mi život hezčím a prodlužuješ mi život. Nechceš se nějak sblížit?

Já: Ahoj Evo. Ehm... jak to jako myslíte se sblížit?

Evča z Vinohrad: Nechceš se pomilovat?Já bych si klidně od tebe nechal udělat dítě!

Já: No to jste mi trochu vyrazila dech, ale to by asi nešlo.

Evča z Vinohrad: Copak milý Vlčku, už ti to nefunguje?

Já: No to né, občas mi to ještě docela funguje, ale promiňte, já jsem se díval na Vaši profilovou fotku a Vám už bych asi dítě nedokázal udělat!

Evča z Vinohrad: A proč jako, nejsem pro tebe dost ŽENA?

Já: No to proboha ne, ale podle fotky to vypadá, že je Vám lehce přes sedmdesát. Obávám se, že Vám by už dítě nedokázal udělat ani já, ani nějaký supersamec jako je Carlos Vémola, nebo Marek Vašut. To prostě už asi nejde!

Evča z Vinohrad: Jsi přízemní d***l. Já jsem alespoň jednou v životě chtěla být romantická jako paní správcová Maryška v Postřižinách. Chtěla jsem, abys mi udělal malýho spisovatele ....
Blokuju tě!!!

Ach jo... teď mi vrtá hlavou dělala si ze mě Evča z Vinohrad srandu? Nebo to fakt myslela vážně? To se mi zase žena bude řehtat.

23/04/2026

Dneska jsem četl zajímavý článek o lásce.
Vědci dělali průzkum, kolikrát za život člověk prožije opravdovou vášnivou lásku. Pod článkem byla anketa, takže se zapojili i Češi, takže už teď víme, že 5,2% Čechů nezažilo vášnivou lásku nikdy, 26,6% Čechů ji zažilo jen jedenkrát za život, 39,3 % Čechů ji zažilo dvakrát za život, 13,9% Čechů ji zažilo třikrát za život a 15% Čechů ji zažilo vícekrát za život.

Připadá mi to strašně smutné, když se přes 30% Čechů dokázalo vášnivě zamilovat jen jedenkrát, nebo dokonce vůbec za celý život, pokud tedy tohle tvrzení není jen opatrným důkazem manželské ohleduplnosti.

My všichni chlapi lumpové samozřejmě víme, že když se vrátíme o půl třetí v noci z blízké vinárny s dvojkou v krvi, tak jediné co nás mnohdy zachrání před fyzickou likvidací ze strany naší silnější a v tom okamžiku otravně střízlivé drahé polovičky je, že jí ještě mezi dveřmi vrazíme do ruky nalomený Narcisek ukradený ze sousedovic předzahrádky a blekotavě se jí vyznáme, že právě ona je tou jedinou a největší vášnivou láskou našeho života a nemůžeme bez ní žít.

Lze říct, že pokud nám to nespolkne, většinou je jí alespoň líto nám podrazit nohy a zbít nás přes hubu náčíňovou hadrou.

Poctivě jsem se tedy pod vlivem tohoto článku zamyslel, kolikrát jsem se vášnivě za svých padesát šest let života zamiloval já?

Ehm.... podstatné je asi to slovo "Vášnivě," protože nazírání na jeho význam může být různé.
Někdo třeba považuje za vášnivé zamilování takové, kdy je chlap natolik mimo smysly, že je ochoten vzít si na společné bydlení hypotéku a zadlužit se nakonec života. Já protože jsem ale romantik, ostatně jako podle průzkumu asi 60% české populace ( což by snad jediné mohlo vysvětlit výsledky posledních voleb,) jsem si definoval vášnivou lásku jako spalující touhu po svém protějšku, motivující postiženého k pošetilým činům, úpornému toužení, tesknění a snění a zničující osobní magnetismus se zájmovou osobou.
Ve světle této definice musím konstatovat, že počet mých vášnivých zamilování je v podstatě nespočítatelný, protože taková byla vlastně všechna.

Poprvé se mi to stalo už ve třetí třídě na pionýrském táboře pod Štramberkem, kdy jsem se vášnivě, pošetile a zcela nezvladatelně zamiloval do o rok starší pionýrky Simony a v návalu citu jsem jí daroval jako projev své lásky nejen své srdce, ale i přívěšek na klíče se svítícími bruslemi(Neptejte se proč brusle? Nic jiného jsem zřejmě za své chabé kapesné nesehnal,) což Simonu natolik omámilo, že mi v průběhu pionýrské hry "Jede vláček přátelství, kdo má šáteček ten líbat smí," vlepila nejen asi třiašedesát pionýrských pus, ale taky můj první opravdický francouzák.
Dodnes si pamatuju, jak divný pocit to byl, cítit cizí jazyk v puse, ale tu vůni malin ze Simoniných rtíků si pamatuji dodnes.

Simona měla totiž tetu v Rakousku a tak používala již ve čtvrté třídě kvalitní ochucený lesk na rty s malinovou příchutí, v té době zvaný "Bližštěk na pištěk"

A víte, že si pokaždé, když jím malinový jogurt na tu pusu vzpomenu?

Od té doby jsem se vlastně vášnivě zamiloval nespočetněkrát, vymykám se tedy dost podstatně českému průměru a statistiku kazím.
Dneska už mám samozřejmě s vášnivou láskou utrum, dostat přes hubu náčiňovou hadrou od manželky mohu i za drobnější přestupky. Třeba za nesklopené prkýnko na záchodě, nedojezený bezmasý oběd, nebo sobecký s*x, ale přiznám se, trošku se mi po té záplavě citů, po tom božském koktejlu endorfinů a hormonů stýská.

I když..... na dětský tábor by mě už asi nevzali a svítící brusle už taky v trafice neprodávají. Bohužel je teda si všechno jak má být, ale na tu první velkou pusu pořád vzpomínám.

Jdu si dát aspoň ten malinový jogurt :-)

P.S. A co vy? Kolikrát jste byli za život opravdu vášnivě zamilovaní? Nebo v tom jedete ještě dneska?

22/04/2026

Pomazánky řepa křen, pestrá se sýrem, tvarůžková, chlebíčky, zákusky z Mezic, pohankový bezlepkový a bezlaktózový moučník makový a mrkvový.🙂

21/04/2026