Slzy múzy

Slzy múzy Povídky

09/11/2025

Zlatavé listí ve větru dovádí a bez cíle svobodně poletuje.
Je jako tanečnice, která tančí v podzimním slunci a ve svých šatech chce se zalíbit.
Mé oči žasnou nad tou zlatou - pomíjivou krásou podzimu.
Chytám do tváří poslední paprsky, které svádí nelítostný boj a v boji o přežití prohrávají.
Přemýšlím, zda-li v tomto souboji může být vítězů nebo poražených?
Tanečníci také ubývá sil.
Ve svém posledním výdechu předvádí svůj poslední hříšný tanec.
Ve svém posledním výdechu zanechává svou opojnou vůni, která mě nutí zhluboka se nadechnout a navždy si zapamatovat zlatavé listí, které ve větru dovádí a bez cíle svobodně poletuje...

09/11/2025

Zapálím svíčku, abych si vzpomenul jak vypadal tvůj úsměv.
Zapálím svíčku, abych si vzpomenul jak vypadaly tvé oči, když ses smála.
Malý plamínek prozradil rodící se korálky, které jsi nestihla navléknout.
Stékají ti po tváři a padají na zem, kde se rozbijí na tisíce kousků.
Stejně jsme dopadli my dva.
Nechali jsme se rozpadnout na tisíce kousků, ve kterých jsem zahlédl korálky tvých slz.
V přítmí se na tebe dívám a sleduji stíny, které ti přešly po tváři.
Dovolím si je vyplašit jemným fouknutím, kdy plamínek svíčky zabojuje o své přežití.
Vesele se roztančí a je jako svůdná tanečnice, která se svými boky o mě lehce dotírá.
Nechám jí, ať zdivočí mé smysly.
Začíná mě mučit, když v ní poznávám tvé rysy.
Uhasím svíčku, abych neviděl tvůj úsměv.
Uhasím svíčku, abych neviděl tvé oči, když ses smála.
A já neudělal nic pro to, aby se tvé korálky změnily v mé perly...

09/11/2025

Právě svítá a já se nadechuji do nového dne.
Po tobě tu zůstal jen stín, který v tichu rána dělá mi společnost.
Nacházím tě ve zmačkaném polštáři.
V pohozených věcech, které si strhal z mého hříšného těla a na zem dopadly jak křídla motýlí.
V peřině, která si stále hýčká obrys tvého těla.
Pod ní zabloudím svou dlaní a přeji si, aby tady zůstalo tvé teplo, které si zde zanechal jen pro mě.
Ještě na malou chvíli se jim zahřeji.
Na krátkou chvíli, která vyprchává spolu s s tvou vůní.
Odešla s tebou, když začalo svítat a já se nadechla do nového dne...

Jarní bílý květ to nevěstin, je ret.Kolik kvítí, tolik rtů já hledám ten z mých snů.Omámen opojnou vůní všemi smysly tou...
26/04/2025

Jarní bílý květ
to nevěstin, je ret.
Kolik kvítí, tolik rtů
já hledám ten z mých snů.
Omámen opojnou vůní
všemi smysly toužím jen po ní.
Společně ulehnout do trávy
sledovat bílé květy jak na nás padají.
Dlouze políbím tvůj ret
který se změní v jarní bílý květ...

03/09/2024

Probouzím se a vnímám ticho noci, vnímám jen svou vůní, své myšlenky.
Probouzím se sama, kdy tlukot mého srdce přehlušuje jen tikot hodin.
Ležím a jsem klidná jako voda a mé vzpomínky jemně naráží na břeh, kde navždy zaniknou.
Mé víčka se zachvějí, když si uvědomím má -li něco nového začít, musí zákonitě něco skončit.
A tak přijímám svou samotu jako vesmír přijal souhvězdí svých pih.
Jedna z těch pih dopadla na mou tvář a změnila mě v noc plnou hvězd...

Sněhové vločky ve slunečním třpytu nezbedně poletují.Tiše je pozoruji, v tom i ony přestaly dovádět a tiše se snáší k ze...
27/11/2023

Sněhové vločky ve slunečním třpytu nezbedně poletují.
Tiše je pozoruji, v tom i ony přestaly dovádět a tiše se snáší k zemi.
Propůjčily krajině nevěstin šat, kdy vnímám tu nádheru přes její závoj.
Krajina bílá a tichá jak noc, kdy ledová královna políbí každého z nás.
Mávnutím proutku nás umí vrátit zpět do dětských let.
Ve snění a ve vzpomínkách...

27/08/2023

Vyznání
Zasáhl jsi mě jako blesk z čistého nebe.
Zasáhl silou, která mě sežehla a dělá ze mě melancholického blázna.
Naše společné chvíle, jsou pokaždé jiné.
Chci je prožívat znova a znova.
Naše pohledy do očí s výzvou, kdo z nás pohled déle vydrží.
Naše líbání, které má pouze začátek.
Nakonec nechce dojít ani jeden z nás.
Naše doteky dlaní.
Poznáváme se navzájem, když dlaním dovolíme důvěrné dotyky.
Chci si zapamatovat každé zákoutí tvého těla.
Učím se tě nazpaměť pro dobu, kdy nebudeš se mnou.
Vybavím si tě ve vzpomínkách.
Vybavím si tě, když zavřu oči.
Ty můžeš přijít v kteroukoliv hodinu a na svolení se nikdy neptáš.
Jsi pro mě múza, kdy každá má myšlenka, každé mé zasnění v každém dni čeká na to, až mě opět zasáhneš jako blesk z čistého nebe...

Chtěla bych být básníkem a v básni vše vyjádřit. Chtěla bych být knihou a čtenář, by mohl cítit, co v příběhu prožít lze...
29/07/2023

Chtěla bych být básníkem a v básni vše vyjádřit. Chtěla bych být knihou a čtenář, by mohl cítit, co v příběhu prožít lze.
Lásku, smutek, vztek, nenávist, naději.
A chtěla bych být pro někoho labutí.
Čistou a bílou. Jen peří by se otřepalo z ranní rosy a bylo by jako korálky na tváři, které se proměnilo v slzy...

Ranní louka, je plná bílých kopretin, které pro tebe natrhám. Slunce kopretiny teprve probudilo a v jedné z nich se scho...
29/07/2023

Ranní louka, je plná bílých kopretin, které pro tebe natrhám.
Slunce kopretiny teprve probudilo a v jedné z nich se schovala kapka ranní rosy.
Chtěla snad pro někoho slzu uronit?
S úsměvem bereš kopretiny do dlaní a něžně k nim přivoníš.
V této okouzlující chvíli setrváš.
Stejně jako bílý obláček na obloze, který se nechce vytratit.
Vidím, že i ty slzu máš na tváři.
Stéká ti po tváři dolů.
Mine tvůj labutí krk a zmizí tam, kde i já se rád ztrácím.
Přesně jako ten bílý obláček, který musí oblohu opustit.
Aby slunce mohlo osušit všechny květy od slz, které jsi tam toho krásného rána zanechala...

22/07/2023

Jemné tvé chvění

Vidím, že nespíš.
Chvějí se ti jemně víčka i koutky úst, ale ještě chvíli mi dovolíš být tebou okouzlen a dál předstíráš spánek.
Tvé víčka tě prozrazují, že mou přítomnost vnímáš. Já v duchu tě prosím, zůstaň tou nehybnou laní a dopřej mi si tě navždy zapamatovat.
Zapamatovat si tvé rysy v obličeji.
Všímám si tvých chloupků na skráni, kdy jedna řada z nich mění směr a otáčí se ke mně.
V jedné tvé vrásce u očí uschla slza a zanechala viditelnou stopu.
Sleduji tvůj pravidelný nádech, výdech, kdy chřípí se ti chvěje tím pravidelným rytmem.
Je to jako tlukot srdce, kdy mé zrychlí tep, když cítím tě v mé blízkosti.
Nakláním se nad tebe.
Chci vidět rozkošnou pihu, která se schovává za uchem.
Vím o ní jen já, protože ostatním pohledům je skryta.
Zaznamenáš žár mého těla.
Vidím, že nespíš.
Ty se na mě usmíváš a víčka i koutky úst se ti opět jemně chvějí...

22/07/2023

Můžu toho pána a dostal se mi pod kůži Jan Saudek.
Fotograf, malíř, znalec žen, který svým šansonem v podobě mluveného slova se o sobě nestyděl říct, že je kurevník.
Kdo ví, jak by jeho dílo vypadalo. Nebýt nás žen?

NEUHASNI
Přichází ke mně starší žena.
V mládí musela být velice půvabná.
Ten půvab v ní vidím i teď, ale nechce ho dát vyniknout.
Do jejích vlasů se vpil stříbrný měsíc.
Žena se halí do jeho stínů.
Nechce ho nechat rozzářit.
Chci tu ženu nafotit.
Zvěčnit a zachytit postup jejího stáří.
Její oči zdobí vrásky, ve kterých jas nevyhasl.
Má v nich tančící jiskry hořícího ohně, který netouží po ničem jiném než hořet a hřát.
Požádám jí, ať poodhalí svá ramena, které zakrývá jen boa šála.
Žena se stále stydí za své staré tělo.
Přistoupím k ní, položím jí své staré ruky na ramena a povídám.
Podívejte se na mě, jsem taky stár.
Ta, co tady píše?
Si zase ráda vymýšlí.
Mám rád život a chci ho zachytit v jakékoliv podobě. Uvolněte se, povolte to napětí.
Ukažte mi ženu, kterou jste byla.
Ukažte mi, že jste stále plná citů a touhy.
Žena se na mě podívá.
Vidím, že pláče.
Nechá spadnout boa šálů ze svých ramen.
A v tom cítím, že i já zadržuji slzy...

Adresa

Krnov

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Slzy múzy zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Odkazy

Sdílet

Kategorie